02. Patrik Hartl: Nejlepší víkend

Za lepším!

Hartl filtruje šeď běžných dní a ukazuje, že je na co se těšit

Smíchejte milostné vztahy, popis toho, jak někdo druhý pracuje, a touhu postav po životní změně a máte recept na knihu, jež byla před Vánoci všude – ležela i u pokladen knihkupectví, kde čekala jako žvýkačky či kondomy, zda není tou poslední položkou, na kterou jste při nákupu sice zapomněli, ale bez které domů prostě nemůžete. Na rozdíl od žvýkaček a kondomů máte jistotu, že Nejlepší víkend Patrika Hartla vám z nákupní tašky nedočkavě vytáhne zpruzelá pubertální dcera, zaneprázdněný manžel i babička, jež kvůli tomu možná vypne i Ulici.

Ačkoliv Nejlepší víkend Patrika Hartla vyšel teprve v polovině října, stal se podle SČKN nejprodávanější knihou roku 2018 v kategorii beletrie. Od svého debutu Prvok, Šampón, Tečka a Karel z roku 2012 vydal Hartl každý sudý rok novou knihu. Nejlepší víkend je tedy jeho čtvrtým románem. Každá další „hartlovinka“ oživí zájem i o ty starší, není výjimkou, že se na vrcholu žebříčků prodejnosti objevují všechny naráz. Nejčtenějším a nejlépe hodnoceným je na serveru Databazeknih.cz Hartlův druhý román Malý pražský erotikon, jehož název by se mohl stát zastřešujícím pojmem pro celou autorovu tvorbu.

Živoucí potřebou kupředu

Vztahy – zejména ty milostné, a hlavně erotické – leží v těžišti Hartlových románů. Základní touhou je najít k sobě toho druhého, spřízněnou duši (ale i příslušné tělo). Někdy na to stačí jeden člověk, jindy je třeba více osob, aby byly veškeré potřeby protagonistů pokryty. Pokud se jim z nějakého důvodu něčeho nedostává, nastává u nich potřeba realizovat se jinde, jinak. Hartlovy postavy jsou tak velmi živoucí – jako by v sobě měly sršící energii, kterou potřebují někam směřovat, někde vybít. Hartl každé postavě vtiskává touhu, hnací motor, směřování. Zpravidla nevytváří figury nesympatické, takže i když jde o různé osobnostní typy (excentrik, introvert), je možné, ba přirozené jim fandit.
Na začátku románu Okamžiky štěstí postavil sourozenecký pár před těžkou ránu – ztrátu rodičů a nutnost postavit se na vlastní nohy. V Nejlepším víkendu jsou zásahy osudu menší. Coby motivace musí postavám vystačit neurčitá nespokojenost s aktuální životní situací. Může se to zdát jako slabina románu, ale kdo nikdy nepoznal pocit, že i když má všechno, co si v životě přál nebo o co usiloval, stále to není jaksi ono? Komu nikdy zákeřný hlásek nenašeptával: „Nečekal/a jsi něco víc?“ To je většině čtenářů něco dobře známého a vědomí, že v tom nejsem sám, vzbuzuje při čtení libé pocity.

Přetáčení k podstatnému

Design knih: Markéta Horák (zdroj: Nakladatelstvi-bourdon.cz)

O něco víc, než mají teď, Hartlovy postavy usilují i v Nejlepším víkendu. Všichni pracují v agentuře na zážitky, a přitom mají pocit, že právě zážitky jim chybí. V běhu pracovních dní se jim životy zdají šedivé a nezáživné. Když se ale po roce ohlédnou za tím, co se jim od ledna do prosince událo, málo toho není. Takové uvědomění nutí věčné nespokojence se ptát: Co jsem si ještě na Silvestra nedovedl představit, a teď to mám?
V Malém pražském erotikonu pokrývá Hartl zhruba na stejné ploše (přes 400 stran) mnohem delší časové období než v Nejlepším víkendu (jedná se o jakousi kroniku dvou sousedících rodin). Nejlepší víkend je ohraničen rámcem jednoho roku několika kolegů z práce. Kde Hartl dříve přeskakoval nepodstatná období (klidně několik let) životů postav a zastavoval se jen u klíčových scén, věnuje se nyní detailněji tomu, co se jim děje. Princip přetáčení k podstatnému však dál využívá, mj. k tomu, aby vzbudil zvědavost. Skok si načasuje tam, kde se láme chleba, a čtenáře ponechává v napětí, neboť se věnuje jiným dějovým liniím.

Anděl strážný s nevymáchanou hubou
Pokud jste s jeho stylem již seznámeni, stačí vám letmý pohled na krátký úryvek, aby vám hned došlo, že čtete Hartla. Začíná to na úrovni slovní zásoby. Hartl do hry zapojuje expresivní slova (i novotvary), které byste ve společenském románu nečekali. Ne proto, že by byly nevhodné či sprosté, ale proto, že jsou jakoby ze světa mimo literaturu – z drbáren při kafi a cigaretě, z rozhovorů, které se v takové necenzurované podobě obyčejně do knih nedostanou.
Mohlo by se zdát, že všechny Hartlovy postavy uvažují stejně; ať je to muž, žena, dítě, důchodce, mají na sebe i na svět podobně ironický náhled. Ale tak tomu není. Hartlův vypravěč vidí všem postavám do hlav i do srdcí. Nechává je sice jednat i cítit samostatně, ale zároveň celou dobu vše hodnotí komentuje svým jazykem, svou perspektivou, jako by s nimi příběh prožívala ještě jedna neviditelná entita „duch-Hartl“, takový jejich anděl strážný s nevymáchanou hubou, který je sice následuje do všech megaprůserů, ale ve výsledku jim přeje jen to nejlepší.

Svět v našich rukou

Hartlovy knihy dávají čtenářům pocit, že lze porozumět všemu a všem. Dávají iluzi jistoty a kontroly nad situací, pocit, že nemůžeme-li vlastní osud ukočírovat, můžeme jej alespoň vtipně okomentovat, zhodnotit, shrnout. Všichni jsme byli jednou mladí a všichni jednou zestárneme, dá-li bůh. Ať už se na pověstné náhrobní pomlčce mezi rokem narození a úmrtí nacházíme v jakémkoliv bodě, jedeme v tom spolu a jiný modus bytí na výběr nemáme. Aby to nebylo moc tíživé, hledá Patrik Hartl ty lepší víkendy, ty lepší, veselejší zážitky. Je to trochu zasnění a cílené odfiltrování smutné šedi, ale spousta lidí se takovému snění přirozeně oddává radši, než aby svou existenci prožívala tragicky. Vítězí přístup: „Svět je takový, jaký si ho udělám.“

HARTL, Patrik: Nejlepší víkend. Praha: Bourdon, 2018.

V příští recenzi, která vyjde 17. března, se podíváme na nejen dobrými prodeji, ale i cenami ověnčenou knihu Hana od Aleny Mornštajnové.