SHARI máry fuk a tvoje pozornost je LAPENA
Fyzicky prožívat s postavami emoce, napínat čtenáře náznaky a překvapovat je zvraty. To je lekce psaní Shari Lapeny.
Bylo jednou jedno městečko, kde se všichni znali a měli se rádi.
Do snového sousedství, z něhož nikdo nevybočoval, se přistěhoval manželský pár Amanda
a Robert Pierceovi. Byli krásní. Byli problém. Ona flirtovala se všemi manžílky,
po něm vzdychaly ženušky. Jednoho dne Amanda zmizela, později se našla mrtvá. A
příběh teprve začíná… Sousedé mají jasno, musel to být manžel, přece ji nezabil
Jeden z nás?!
Ve čtvrtém románu rozehrává Shari Lapena další domácký thriller. Je v něm více postav – v jednu chvíli se ti zdá, že podezřelé může být celé městečko. Brzy však pozornost zaměříš na dvě rodiny, dvě matky dospívajících chlapců a zároveň nejlepší kamarádky, Olivii a Glendu. Obě mají trápení se syny a ani jedné není manžel oporou. Co rodiny skrývají? Do vraždy může být zapletena jen jedna. Bude to kdo s koho. A nic už nebude jako dřív.
Skříňoví kostlivci a mrtvola z povinnosti
Shariny knihy jsou emocionální jízdou, Jeden z nás není výjimkou. S postavami prožíváš každý záchvěv, každou obavu. I fyzicky. Napětí nepolevuje. Úlevu ti přináší jen momenty, kdy si díky relativně nezaujaté policii myslíš, že víš, jak to celé bylo. Jenže ouha! Shari je mistryní zvratů. Dosahuje jich střídáním POV.
V Jeden z nás nejde nikomu přímo o život. Je to svým
způsobem whodunitka. Sice se za polovinou objeví druhá mrtvola, ale upřímně
– na ní ti moc nezáleží a působí trochu nuceně; aby se splnilo klišé žánru. V Jeden
z nás se ze Shariných knih nejméně strachuješ o to, co s postavami bude. V tomto
zůstávají na špici Manželé odvedle, s Nevítaným hostem v těsném závěsu.
Jak psát jako Shari Lapena?
- Používej dokonavá slovesa. Příběh se odehrává tady a teď a rychle se posouvá vpřed. Vrah nesbírá kladivo a nemlátí s ním Amandu, ale sebere ho a umlátí ji.
- Střídej postavy, z jejichž pohledu příběh vyprávíš (v první větě každé části ujasni, kdo to je). Ideálně tak, aby jedna na druhou navazovala a zpochybňovalo, co ses dozvěděl předtím.
- Všem vidíš do hlavy a můžeš si obléct jejich tělo. Popisuj nejen, na co myslí, ale i jak se přitom cítí. Nezapomeň na žaludeční šťávy hrnoucí se do krku!
- Kurzívou šetři. Když to jde, vyjadřuj vnitřní monology polopřímou řečí.
- Aspoň jedno ženské jméno by mělo končit na -ia a nějakej chlápek by se měl jmenovat Mark, Marco, Robert nebo Bob :)
Já jsem si to zkusil nějak takhle:
Chvějícími se prsty Mia roztrhne
obálku. Pozná Bobovo písmo. Je stejné jako její ex – srovnané až utažené. Přelétne
očima první řádky a zastaví se jí dech. Našel ji. Ať se odstěhuje kamkoliv, dříve
či později ji vypátrá. Je metodický. Proč ji nemůže nechat na pokoji? Mia se rozhodne
jednat. Tady už nejde jen o ni.
Na konci dopisu je telefonní číslo.
V náhlém popudu pošle Bobovi smsku s návrhem na čas a místo srazu. Do minuty přijde
odpověď. „Dobře. Přijď sama.“
Mia si instinktivně sáhne na břicho.
To už jaksi nepůjde.
V příští recenzi se chci podívat
na Plachetnice na vinětách od Jiřího Hájíčka. Zveřejnit ji plánuju nejpozději
11. 10. Takže STAY TUNED ;)
