08. Pavla Horáková: Teorie podivnosti

Adiným mnohovesmírem

Autentický hlas hlavní postavy přináší úvahy, příběh i změnu

Ocenění kritiky, úspěch u čtenářů. Sen mnoha spisovatelů. Málokdo dosáhne obého. Pavle Horákové se to Teorií podivnosti daří. Může za to sympatická postava Ady Sabové, která román vypráví. Ale nejen to. Autorčina stylová preciznost při postupném variování a zahušťování týchž motivů napomáhá začtení do čím dál zajímavějšího příběhu, který je radost otevřít i setrvat u něj do posledních stran.

Na začátku dubna 2019 získal román Teorie podivnosti cenu Magnesia Litera za prózu. Na konci srpna téhož roku patří podle stránek Argo.cz stále mezi 10 nejprodávanějších knih nakladatelství. Jedná se autorčin samostatný literární debut pro dospělé.

Autorkou obálka, grafické úpravy a sazby
je Jana Vahalíková. (zdroj: Argo.cz)

Stylové znaky podivnosti

Skrze stránky jako bychom pod drobnohledem sledovali duševní život vypravěčky a hlavní postavy Ady. Její hlas je konstantní, a působí tak výrazně autenticky. Tato postava se nehledá, ona JE. A je svá. V období kolem 21. 12. 2012 se její život skládá z několika sfér: pracovní, rodinné, vztahové, vědecké… Díky opakujícím se motivům v jednotlivých dnech (bristolská škála, záznamy snů, aktuality ze Šumperska, čas 22:23, fáze měsíce atd.) se sféry proplétají a tvoří jedinečnou výpověď o lidech kolem Ady a jejich stavech bytí.

• 41 (13. prvočíslo) kapitol nazvaných vždy „O... x, y, z“, kde neznámé jsou témata, jimiž se Ada zabývá.
• Kapitoly mají podobnou strukturu (vychází z průběhu dnů), je-li narušena, je na to vědomě upozorněno. Výrazné výkyvy zpravidla posouvají příběh.
• Bohatá slovní zásoba a dokonalá skladba rozvinutých souvětí – text „bez hlušiny“.
• Obšírné kroužení kolem témat, ale vypointované části: odstavce i kapitoly.

Muži Ady Sabové

Zpočátku tenkou linií, která se rozroste v příběhové vyvrcholení románu, je hledání Kaspara Hausera, zmizelého syna Adiny kolegyně. Je pro Adu „dokonalou desítkou“, partnerem s nejvyšší mírou sympatie. Zatímco jiní muži v jejím životě jsou nevýrazní a v podstatě zaměnitelní – mají podobná arbitrární jména se zdrobnělými příjmeními jako Patrik Sváček, Ivan Mrázek, Aleš Drlík –, Hauser je jiný. Výjimečný tak, že skoro neskutečný. Je to cestovatel mnohoprostorem. Ze své přirozenosti nemůže s Adou zůstat věčně; i když po sobě zanechá víc než výraznou stopu.

„Kaspar byl jedním z těch věčných rebelů, kteří osahávají hranice povoleného a zkoušejí, jak daleko za ně mohou vykročit. (...) Ze zkušenosti znám spíš muže typu Ivana Mrázka, Patrika Sváčka a Aleše Drlíka, kteří se pohybují ve vymezených mantinelech a hledají v nich pro sebe co největší prospěch. A pak je tu můj otec, který to s výjimkou vztahů vydržel skoro celý život, až mu z toho ruply nervy, a můj bratr, který si z hranic nedělá vůbec nic. (...) No a ještě tu byl Robert, který pravidla porušoval s úmyslem poškodit druhé.“ [s. 128–129]

Pokus o charakterizaci hlavních mužských postav a jejich vztahů k Adě i mezi sebou.

Každý máme své teorie i podivnosti

Do Teorie podivnosti se lze hladce začíst. Díky množství úvah, které se na nás hrnou, si nejednou řekneme, že to cítíme stejně jako Ada nebo že o tom jsme přemýšleli taky. Kapitoly plynou, motivy a témata se opakují a zároveň nabývají na síle. Co se zprvu zdálo jako pouhé záznamy úvah nebo běhu dní, získává konturu příběhu s vyvrcholením a silnou změnou v životě hlavní hrdinky. Zároveň však Ada zůstává Adou, čtenářům sympatickou postavu od začátku knihy. Horáková ví, co chce textem říct, a navíc při čtení převládá dojem, že ví, JAK to chce říct.

Příště výjimečně opustíme Českomoravskou kotlinu a podíváme se na slovenský literární trh. V článku, který vyjde 22. září 2019 si rozebereme nedávno zfilmovanou knihu Trhlina od Jozefa Kariky.