01. Radka Třeštíková: Veselí

Fascinace cestou do průšvihu

Třeštíková ve Veselí působivě ztvárňuje starou pravdu o lidskosti chybování

Po románech Bábovky a Osm je Veselí již třetí skvěle prodávanou knihou Radky Třeštíkové. Jaký literární um autorka prokazuje, že jsou její knihy tolik oblíbené? Jejím postavám není snadné fandit, a přesto se jejich eskapády dobře čtou; zároveň jsou však knihy Třeštíkové o něčem větším než jen o příhodách ze života nešťastníků.

Na knize Veselí je podmanivý už její víceznačný titul, který jednak odkazuje k jihomoravskému městu, kde se odehrává, a jednak k atmosféře veselí, která by tam mohla/měla panovat. Nebo jsou to lidé, postavy románu, kdo jsou veselí? Či je to celé myšleno naopak a spíše než o upřímnou veselost jde o pozdvižené obočí a ironický úsměšek? Avšak nad čím? Touha rozlousknout tuto hádanku stojí na samém začátku recepce knihy, ještě ji ani není třeba začít číst.

Veselý přebal Veselí (zdroj: Motto.cz)

Umění správně zaháčkovat

Výrazným tématem románu je rybářství. Zatímco hlavní postavě a zároveň vypravěčce Elišce, která si ve Veselí zařizuje rybářský obchod, to trvá téměř celý román, než promění znalosti teorie v praxi a pozná, že těžší než něco chytat je umět (od)pouštět, autorce se daří vybrat správnou návnadu a zaháčkovat čtenáře hned první větou: „Kdyby mi Rostislav nevmetl do tváře to, co mi do ní vmetl, nejspíš bych tady neseděla.“ V této větě je nastíněn hlavní konflikt postavy, její vytržení z běžného režimu i silný hlas, kterým hodlá následující dění komentovat; hlas, jemuž bude možno hladce naslouchat, byť s jeho kroky nebudeme vždy souhlasit. Čtenář totiž u Třeštíkové většinou ví dřív než postava, že tato cesta ke šťastnému konci nevede, avšak nedokáže se od sledování blížící se katastrofy odtrhnout.

Zesíťované slabosti

Třeštíková už v Bábovkách předvedla, že zvládá pečlivě „zesíťovat“ své postavy a vztahy mezi nimi – každý je nějak spojen s každým, mnohdy více než jedním způsobem. V prostředí maloměsta Veselí se to daří ještě o něco přirozeněji než v bábovkové či osmičkové Praze. S Bábovkami i následujícím románem Osm má Veselí rovněž společnou nečernobílou charakteristiku jednotlivých postav. Rozhodně nejde o hrdiny v heroickém slova smyslu, nikomu nelze v jeho jednání zcela fandit; ale tím, že Třeštíková odhaluje jejich slabosti, nevědomost a v extrémních případech i ubohost, a také tím, že tento přístup aplikuje bez výjimky na všechny, nutí čtenáře k zapojení alespoň špetky empatie, k projevení pochopení pro obecnou lidskost a omylnost. A možná i k sebereflexi.

Pomocná ruka porozumění

Pasáží nejméně veselou, a tedy jdoucí proti titulu románu (případně ruku v ruce s jeho obráceným vnímáním), je část o smrti otce. Skvěle zde funguje nezáměrný černý humor, například v dialogu matky s dcerou nad otcovým popelem, rozděleným do dvou uren: "Nechceš, abych vzala jedného tatínka?" Vyrovnat se se ztrátou jednoho z rodičů je životní zkouška daná shůry, podstupovaná nedobrovolně, ale díky ní nemá Eliška čas chybovat. Naopak, je nucena ujasnit si priority. Všimnou-li si čtenáři, jak v těchto časech Eliška prokazuje pokoru a konečně si přiznává, že nemusí všechno perfektně zvládat sama, vezmou ji na milost a odpustí jí mnohé chyby, kterých se dopustila a jistě ještě i dopustí. Čtenáři sami nabízejí postavě pomyslnou pomocnou ruku porozumění. A dělá jim to dobře.

K cíli dvojí rychlostí

Kniha velkým gestem návratu domů začíná jen zdánlivě, v celém svém rozsahu není totiž o ničem jiném. Ono nápadné nářečí v přímých řečech a Eliščin postoj k jeho užívání je použito jako prostředek k proměně postavy. Třeštíková ukazuje, že nic se neděje náhle, ani činy, za nimiž stojí velké odhodlání ke změně, nýbrž dochází k postupnému, jemnému „přelaďování aury“ osobnosti. A i když je román plný komických i dramatických scének, které děj rozsekávají na dobře čitelné, odsýpající části, pod tím vším probíhá rovněž velmi pomalý proces Eliščina přejímání odpovědnosti za vlastní osud – skutečného dospění. V tomto směru je román i uspokojivě, smířlivě uzavřen. Byť na konci nezaznívají bombastické fanfáry happy-endu.

TŘEŠTÍKOVÁ, Radka: Veselí. Praha: Motto, 2018.

V příští recenzi, která vyjde v neděli 17. února 2019, se podíváme na román Nejlepší víkend v kontextu díla Patrika Hartla.